Z okna
přísného, šedivého domu, orámovaného točitými sloupy, hleděl na nestálou,
hnědozelenou hruď Mlhy zpoza žaluzií
muž. I přes to, že se jeho byt nacházel dobrá tři patra nad nejsvrchnějším
oparem, neodvažoval se nikdy otevřít okno; čerstvý vzduch zajišťovalo výkonné
filtrační zařízení, neustále hučící jako hejno včel, vířící ovzduší svými
křidélky.
Oklepal popel z cigarety do popelníku ze dna plechovky od piva a dopřál si vydatné potáhnutí; na okamžik se zahalil do dýmu, jak vyfoukl proti okenní tabulce. Pak cigaretu uhasil, odvrátil se, přešel tmavou, vlhkou místnost přeplněnou různými krabicemi a lahvemi, v níž se neustále vznášel opar cigaretového dýmu, a které říkal obývák a zamířil do koupelny.
V odrazu stříbrného skla přelétl pohledem svoji tvář. Holá lebka pokrytá drobnými kapkami potu, ze které na temeni vyrůstal vlnitý ohon černých vlasů, ladně přehozený na stranu a visící podél obličeje dolů, skoro až k čelisti. Pod zlomeným havraním nosem vyrůstal hustý knír, který však zplihle visel dolů kolem úst, jakoby reprezentoval momentální psychické rozpoložení majitele. V levém uchu náušnice ve formě zlatého oka, co viselo na řetízku, a při pohupování vrhalo blýskavé pohledy. Na pravé tváři měl zase tetování; nápis v oficiálním písmu Sdružení, pravící ve veleslovanštině ‚Bůh je mrtev‘. A uprostřed toho dvě ledově modré studánky jeho očí, v nichž vířil koktejl stresu a levného alkoholu, propůjčující mu ostrý, bodavý pohled.
Za chvíli už musel do práce. Rychle si opláchl obličej, hodil do sebe panáka pálenky od jednoho trpasličího paliče z Podmlží (Tadeášovi vždy přišla vtipná jeho přezdívka: Úprd), natáhl si volné béžové kalhoty se zelenými gumovými výztuhami kolen, jak to teď bylo v módě. Přes černé termální tílko, kryjící hranatě potetovanou hruď, přetáhl tmavě hnědou koženou bundu s kožešinovým límcem a vyztuženými chrániči ramen, na hlavu narazil klobouk téže barvy, fešácky stažený do čela. Na ruce si natáhl kožené rukavice bez prstů, s kovovými cvočky na kloubech – nerad si je totiž odíral o brady feťáků.
Než odešel, naposledy se prohlédl v zrcadle (ujistil se, že je vidět jeho zlatý řetízek), popadl pětiranný revolver Peckler&Grey ráže 12 milimetrů s patnácti patronami navíc, schoval pod bundu do pouzdra v podpaží (patrony do kapsy) a vyrazil k rychlovýtahu, který ho sveze celých sto padesát tři pater níže, pod klenbu Mlhy až na samotné dno.
Oklepal popel z cigarety do popelníku ze dna plechovky od piva a dopřál si vydatné potáhnutí; na okamžik se zahalil do dýmu, jak vyfoukl proti okenní tabulce. Pak cigaretu uhasil, odvrátil se, přešel tmavou, vlhkou místnost přeplněnou různými krabicemi a lahvemi, v níž se neustále vznášel opar cigaretového dýmu, a které říkal obývák a zamířil do koupelny.
V odrazu stříbrného skla přelétl pohledem svoji tvář. Holá lebka pokrytá drobnými kapkami potu, ze které na temeni vyrůstal vlnitý ohon černých vlasů, ladně přehozený na stranu a visící podél obličeje dolů, skoro až k čelisti. Pod zlomeným havraním nosem vyrůstal hustý knír, který však zplihle visel dolů kolem úst, jakoby reprezentoval momentální psychické rozpoložení majitele. V levém uchu náušnice ve formě zlatého oka, co viselo na řetízku, a při pohupování vrhalo blýskavé pohledy. Na pravé tváři měl zase tetování; nápis v oficiálním písmu Sdružení, pravící ve veleslovanštině ‚Bůh je mrtev‘. A uprostřed toho dvě ledově modré studánky jeho očí, v nichž vířil koktejl stresu a levného alkoholu, propůjčující mu ostrý, bodavý pohled.
Za chvíli už musel do práce. Rychle si opláchl obličej, hodil do sebe panáka pálenky od jednoho trpasličího paliče z Podmlží (Tadeášovi vždy přišla vtipná jeho přezdívka: Úprd), natáhl si volné béžové kalhoty se zelenými gumovými výztuhami kolen, jak to teď bylo v módě. Přes černé termální tílko, kryjící hranatě potetovanou hruď, přetáhl tmavě hnědou koženou bundu s kožešinovým límcem a vyztuženými chrániči ramen, na hlavu narazil klobouk téže barvy, fešácky stažený do čela. Na ruce si natáhl kožené rukavice bez prstů, s kovovými cvočky na kloubech – nerad si je totiž odíral o brady feťáků.
Než odešel, naposledy se prohlédl v zrcadle (ujistil se, že je vidět jeho zlatý řetízek), popadl pětiranný revolver Peckler&Grey ráže 12 milimetrů s patnácti patronami navíc, schoval pod bundu do pouzdra v podpaží (patrony do kapsy) a vyrazil k rychlovýtahu, který ho sveze celých sto padesát tři pater níže, pod klenbu Mlhy až na samotné dno.
