Říkal
jsem si, že jsem již hrozně dlouho nenapsal nic na blog. Nebo takhle, nenapsal
jsem vlastně vůbec nic. Ochromen touto skutečností jsem chtěl něco sesmolit,
abych uspokojil svoji tvůrčí potřebu, ale pak mi došlo, že s sebou často
tahám svůj hnědý a z terénu odřený zápisníček, ve kterém mám spoustu
opileckých dojmů, kocovinných rozjímání o podstatě existence a drobných
situací, které jsem měl pocit, že stojí za to si zapsat. A po kraťoučké
konzultaci s mým kamarádem Kryštofem, který za mnou přišel do kavárny, kde
v současné době působím jako špatný barista a dobrý barman, jsem se
rozhodl, že na blog plivnu sbírku těchto drobných dojmů. A ve výsledku jsem si
ještě hezky zavzpomínal.
