Ošoupaná prkna, rozviklaná a
prošlapaná, chatrně podpírají masivní nohy těžkých stolů, pokrytých popelem,
drobnými oděrkami a trochou pylu z nedalekých keřů, na nichž rostou
kočičky a ostružiny. Na oplocení, ke kterému jsou přibity lampy, z nichž jedna
se před nějakým časem rozhodla, že vypoví světelnou službu, přistane malý, odvážný
vrabčák. Chvíli na mě něco křičí, ale já ho vůbec nechápu. Jakoby uraženě si
načechrá peří a rychle se odpíchne k odletu.
Jak tam tak sedím, kouřím svoji balenou cigaretu (z tabáku značky Golden Virginia, protože je moc dobrý), přemítám. Dívám se na ta prkna, na ty stoly, na ten plot, červené, hnědé, žluté a místy snad trochu zelené, dívám se na ty keře, které se jakoby láskyplně nahýbají přes oplocení, jako kdyby se chtěly dotýkat zákazníků, kteří tam ještě nejsou. Koukám, kouřím, odklepávám popel, který vítr z popelníku stejně rozfouká, a přemítám, jak mám tohle místo rád.
Teráska u mě v práci, v Družstevní kavárně Inkognito, je místem mnohých zážitků, mnohých myšlenkových pochodů, je to místo izolované, ale právě svojí zastrčeností vybízející k projevům uvolněným a rozmáchlým, neboť teráska svojí sympatickou pozicí ve vnitrobloku skýtá určité soukromí. Představuji si ty jednotlivé skupiny hostů, které se během pokročilých večerních hodin často promísí a slejí do jedné veliké nadskupiny, kde se na stoly bryndají zbytky kmínky a sypají drobky ze solených arašídů.
Vzpomínám, jak jsem začal studovat a jak mne sem jeden z mých učitelů dovedl, v rámci nabídky brigády. Mnohokrát jsem si zde jen tak sedl, zakouřil si, a řekl si „Já mám teď tak skvělý život.“ Na žádném jiném místě jsem si to neřekl častěji, jen zde! Na místě, kde moji kamarádi močili přes plot dolů, aby si vysloužili facku od paní majitelky domu, kde moji kamarádi hibernovali po špatném odhadu kombinace piva a trávy, kde jsem se na narozeniny improvizovaně ožral tak moc, že jsem to ani nestihl postřehnout. Místo, kam si člověk jde číst a během toho se zkouřit, ale potká najednou tolik známých, že z toho vznikne dlouhá diskuse o spiritualitě.
Dnes už jí mám trochu okoukanou, ale fakt, že žádné rozložení stolů nebylo družstvem ustanoveno jako finální, znamená, že každý rok teráska vypadá trochu jinak, takže člověk má alespoň trochu té variability. Ale i přes její vizuální opotřebovanost člověk nesmí zapomínat na stránku historickou. Je to místo, kde jsem dopsal bakalářskou práci, kde jsem si dal první schůzku s mojí současnou přítelkyní, kde jsem už za svojí barmanskou kariéru úspěšně zprasil tolik lidí, že to radši ani nechci počítat. Je to místo vonící cigaretami, trávou, potem, zvratky, stránkami knih, plastem z laptopů a těmi láskyplně objímajícími keříky.
Už dlouho jsem přemýšlel, jak mám to místo rád, a nyní jsem to konečně vyplivl na virtuální papír. Buď zdráva, terásko, a buď stále stejně šťavnatá.
Žádné komentáře:
Okomentovat