Mimochodem, za účelem prociťování stejné atmosféry si, drahý čtenáři, pust toto: https://www.youtube.com/watch?v=-NAeryDw_fM . Jedná se o soundtrack ještě nevydané dieselpunkové hry s příhodným názvem Nespavost.
Z Mlhy nad hlavami chudých a nemocných začaly padat těžké, mastné kapky. Tomu se tady říkalo déšť. Něco, před čím jste si museli zakrýt kůži, abyste nedostali ekzém, a ochránit oči, abyste nedostali zánět, nebo, přinejhorším, neoslepli.
V tmavém koutku, v tom nejtmavším, nejvlhčím a nejšpinavějším, který jste v Podmlží mohli najít, se choulila osoba, která nebyla zcela chlapcem, ale ani mužem. Kryla si hlavu umolousanou plachtou ze syntetických vláken, po které kapky klouzaly dolů, pleskaly o kovové pláty chodníku a sdružovaly se do pramínků, tančíc mezi nýty, až se přehouply přes okraj temného kanálového útesu a volným pádem se vydávaly vstříc temným zítřkům.
Rytmické bubnování kapek chlapce/muže uspávalo. Nebo za to mohla levná pálenka z odpadků? Nebo snad bílé? To nevěděl, jako ostatně mnoho dalších věcí. Potom, co se mu podařilo okrást mladšího chlapce o skener (jednalo se o skener mikrobiologické struktury, model SMB-551, užívaný k rozpoznávání lidí nakažených šílenicí), který ještě ten den prodal a za utržené kredity nakoupil alkohol, drogy a trochu jídla. Od té doby se více méně týden v kuse nacházel v pozměněném stavu vědomí. Náruč metamfetaminu, která svou vřelostí lákala mnohé zatracené duše ze dna společnosti, ale která je pak pevně tiskla ke své hrudi, kostnaté, jako je snad hruď samotné smrti.
Už vlastně ani nevnímal, jak dlouho prší. Díval se skrze svůj poloprůhledný úkryt na hnědozelenou klenbu smogu, která visela nad jejich hlavami jako křídlo matky, chránící svá ptáčátka. Nebo snad jako celta, ladně hozená přes masový hrob?
V Mlze bylo občas vidět barevné záblesky - to jak vznášedla ozbrojených složek Sdružení pročesávala reflektory vyšší patra města. Bylo jen otázkou času, kdy se jedno takové vznášedlo objeví i tady, napadlo ho. Bude to jako vždy; tajemné, hrozivé hučení motorů, které rozvibruje každičký orgán, následované zábleskem oslepujícího bílého světla. Z nebes se pak stroj snese jako dravý pták, ztěžka, se skřípěním a funěním dosedne na zem, otevře svoji rozšklebenou tlamu, až se dva reflektory jako oči obrátí v sloup, jako by vysílaly signál k nebi. Z tlamy pak vykluše pět, šest ozbrojenců s automatickými karabinami. Jejich okované boty rozdupou vše, co jim přijde do cesty. Muži ze železa. Na hrudích kovokeramické kyrysy, přes které se jako hadi plazí hadice dýchacího ústrojí, vedoucí až k ústům. Na hlavách široké helmy, chránící na pláních této nehostinné planety před pražícím sluncem. Na čele helmy reflektor, aby si policisté posvítili na tu sebranku, kterou šikanují. A celou scénu budou pozorovat skrze dva kulaté, rudé průzory plynových masek, připomínající oči démonů z antických bájí.
Pak vyjde i muž s kloboukem. Jeho vzezření je jiné než jejich. Je to predátor, vůdce smečky. Prochází kolem ladně, jako mechanická kočka, jeho kabát se líně pleská o jeho drahé kalhoty ze syntetické bavlny. Skenerem kontroluje žebráky a feťáky, bezdomovce a tuláky, v jejichž blízkosti si drží moderní respirátor pevně na tváři, jako kdyby mu snad mohl spadnout.Vždy, když zařízení poplašně zavřeští, přiběhnou muži s rudýma očima a osoby se zmocní. Ta se zpravidla nebrání - nemá to cenu. Odevzdá se pažím uchvatitelů v brnění, je naložena do dravého stroje a odvezena neznámo kam.
Vždycky ho zajímalo, kam ty nebožáky berou. Zabíjí je? Mohli by je nechat zemřít tady, ve špíně. Léčí je snad ze šílenice? Blbost, ta se léčit nedá. Tak kam?
Pohled na svět kolem něj potemněl a zúžil se, jak mu ztěžkla víčka a snažila se setkat. Zasípal,zakašlal a z úst mu vyletěl hustý černý hlen, který s plesknutím dopadl na mříž kanálu a líně se jal sestupovat vstříc hlubině.
A v ten moment to zaslechl. Ten zvuk byl najednou tak blízko a zněl tak silně, že nechápal, jak si ho mohl nevšimnout. Kužel světla přejel prostor mezi špinavými domy a na prostranství, ze kterého se mezitím všichni mohoucní odplazili nebo odbelhali, dosedl dravec. Vypustil své zkázonosné posly. Šest párů rudých očí a jeden, který neviděl, ale cítil ze všech nejvíc, se upíralo přímo na něj. Muž s kloboukem se vydal přímo k němu, ne bojácně, ale jistě, jako dobyvatel, nebo snad herec, kráčející na pódium pro ocenění za výkon ve filmu. Uchopil plachtu a strhl jí z choulícího se nebožáka, který ucítil, jak mu špinavá voda z deště začíná stékat za límec roztrhané pracovní blůzy.
Chlapec/muž se s těžkým vydechnutím svalil na bok.
"Co..." zamumlal. "Já..."
Kloboučník vytáhl skener, zmáčkl tlačítko a přidržel přístroj před jeho tváří.
"Jsem Ben..." vydral ze sebe a upadl do bezvědomí.
Žádné komentáře:
Okomentovat