Příroda

Poslední dobou se poměrně často zabývám myšlenkou přírody, konkrétně co je proti přírodě a co ne. Impulz k těmto myšlenkovým pochodům proběhl formou opakované kritiky homosexuality společností, ale také tím, že v posledním roce cítím jakousi potřebu se napojit na tu naši zelenomodrou matku.

"Kéž bych někdy měl šanci okusit jaké je to žít v souladu s přírodou, někdy navštívit nějaký primitivní jihoamerický kmen. Chatrče splácané z přírody, oděvy ušité z přírody." Tyto myšlenky mi zaplavovaly mysl. Pak jsem se však zamyslel nad tím, že si tady všichni žijeme na té naší kamenné kouli. Tato kamenná koule oplývá určitými obnosy materiálů. Tyto materiály nepřibývají, ani neubývají, pouze se mění z jedné formy na druhou, ať už nějakým otesáním kamene, či jakousi syntetizací chemických látek. Například energy drink je tedy přírodní pití. Aby přírodní nebylo, muselo by pocházet z jiné planety, nebo spíše z jiného vesmíru, protože i naše planeta je součástí většího celku, stejně jako my jsme malinkým kousíčkem naší planety.
A právě tato myšlenka mi přijde jako nejlépe vystihující tento můj nový názor.
Stručně si to vysvětleme - na gymnáziu jsme se učili o spoustě filozofů a filozofických směrů a podobných ptákovin, ale jedna věc mi připadala zvláštní - ve všech těchto myšlenkách se člověk staví do opozice s přírodou. Je tu ona, pak my, navzájem se ovlivňujeme tím a tím způsobem a tak dále, a tak dále. Jako kdybychom byli dvě věci, jako kdyby nás sem někdo strčil zvenčí.
Podle mě je opak pravdou - nejsme nic jiného, než kousíčky naší planety, které se naučily pobíhat kolem a stavět si svoje domečky.
Někdo tvrdí, že lidstvo svými akcemi ničí přírodu? To příroda skrze nás ničí sama sebe! Jako kdybych si teď začal nehty drásat obličej (mimochodem přirovnávání k lidskému tělu také řeší mnohé problémy - vezměme si otázku různých kultur z různých částí světa - ani jedna není cennější, než jiná. Každá má určité cítění a vnímání světa, které má plnit svůj účel. A chtít po všech, aby byli jako já, je absurdní; kdyby moje ucho chtělo, aby se noha stala také uchem, nemohl bych fungovat). Někdo se skrze meditaci napojuje na přírodu? To ona sama sebe zkoumá z nových úhlů, jako dítě, rýpající se v pupíku, protože v těch záhybech ještě nikdy nebylo. Cokoliv, co kdokoliv udělá, je přírodní záležitost. Skládky jsou přírodní, stejně jako plastové lahve, navozování jiných stavů drogami, skleněné mrakodrapy a nošení polyesterových mikin.
Není to nějaká kdovíjak převratná myšlenka, ale od té doby, co si tyto souvislosti uvědomuji, se mnohem snáz vyrovnávám s řadou dilemat v oblasti přírodnosti/nepřírodnosti, která mi život předkládá. Uvědomuji si svojí roli v tomto obrovském divadle a pocit, že všechno kolem mě je můj "pokrevní" bratr/sestra, mě hluboko uvnitř velmi hřeje. A hlavně doufám, že si tuto skutečnost uvědomuje více lidí, protože (teď přijde pravdivé klišé) ubližováním svému okolí nedělám nic jiného, než že ubližuji i sám sobě, protože já sám k tomu všemu patřím.