Heaven is the root of all evil aneb občas se naseru hrozně snadno

                Dnes ráno jsem uklízel, abych symbolicky zakončil svůj třídenní maraton stonání; chtěl jsem jaksi pročistit i své okolí. Během luxování jsem poslouchal jednu ze svých oblíbených rapových skladeb, jejíž verše se ztrácely v mechanickém hučení vysavače, avšak některé k mým uším pronikly doopravdy. A jeden z nich byl i závěrečný verš sloky rappera, který si říká Despot a který má tu čest hostovat na tomto básnicky muzikálním produktu. Tento verš zní „heaven is the root of all evil“ (pro angličtiny neznalé „nebe je kořenem všeho zla“). Já nevím proč, ale vždycky, když to slyším, mě to tak nějak naštve. Jakoby to šťouchlo do mé arogantní části, která je chytřejší a tohle už přece dávno ví.

                Na webu rep génius tečka kom jsem se dočetl, že tento verš je zřejmě parafrází na verš z bible, konkrétně na:  „Neboť láska k penězům je kořenem všeho zla.”, což pronesl nějaký Timothy. Za prvé, chlapče, pokud je pro tebe synonymem k penězům nebe, jsi malý, malinký človíček! Ale posuňme se dále.
                Tento verš je vyplivnut s takovou vervou, jakýsi zlatý hřeb palby rýmů, jako kdyby to byl finální chvat v zápasu dvou mistrů kung-fu, přičemž tenhle Despot vyprskne onu frázi s takovou sebejistotou, jako kdyby měl pocit, že jeho pravdu nic netrumfne. Tento pocit je, jak říkám, umocněn tím, že verš je na samotném konci (a před ním je krátká technická pauzička, opět zvýrazňující tento blábol). Nemyslete si snad, že s ním nesouhlasím, já s ním souhlasím, jenom mi prostě přijde samozřejmé, že nebe je kořenem všeho zla! Za prvé, bibli jsem sice nečetl, ale pokud vím, tak ten fousatý chlapík (nebo ta paní, popřípadě to bezpohlavní cosi) stvořil úplně všechno a za druhé, vždyť kontrasty se vzájemně tvoří! Dobro je kořenem všeho zlého stejně, jako je zlé kořenem všeho dobrého. Jakási ukřivděnost, čišící z jeho tvrzení, jako kdyby chtěl protestovat proti systému, který mu nedává jenom ty dobrůtky a pěkné, lesklé věcičky, je asi to, co mi na tom tak vadí. Člověk přece nemůže v životě očekávat jen to fajnové a příjemné a doufat, že se jaksi vyhne hladu, nepohodlí a zimě (i když my, coby Evropané, se stejně většině z těchto věcí vyhýbáme). Ale tím se také dostávám ke své další pointě, což asi bude jádro pudla.
                V současné době je hrozně v módě obracet se na temné strany bytí, vzývat démony a chlubit se sebevražednými tendencemi; já osobně jsem si toho poprvé všiml na svém druhém gymnáziu, kde se zformovalo jakési umělecké hnutí v jednom z nižších ročníků – všechny spojovala jakási skrytá arogance v tom jejich sebedestruktivním chování; já přece vím, že je to všechno zbytečné, vím, že s námi bude hrozivě vyjebáno, tak proč se vlastně kurva snažit? Zapálím si další cígo, vypiju další skleničku bílého vína, u kterého nepoznám ročník a nakreslím další píču, protože si myslím, že je to hrozně šokující a provokativní. I v mém milovaném rapu jsou v módě hnutí jako suicideboys. Já osobně jednoho takového rappera poslouchám, jeho umělecký pseudonym je, v překladu, „malý, ošklivý chlapík“, ale jemu jeho psychické problémy věřím. A hlavně, a teď si mě osočujte z hipsteřiny jak chcete, to dělal dřív, než to bylo cool. Prostě mi vadí, že si teď všichni připadají tak ublížení, nesnaží se vybudovat nic, co by odvrátilo ony hrůzné mechanismy, které hrozí pozřením všeho pěkného a raději na podiu s řevem oslavují to, jak si krátí svůj čas na tomto špinavém světě. Nejradši bych jim všem sebral ty xanaxy a jiné pilule a řekl jim „Tak se kurva seber, ty demente.“
                Každopádně teď je na čase dosednout zpět na zem a uklidnit se. Možná, že kdybych si pročetl Despotovy verše detailněji, zjistil bych, že v kontextu písně to znamená něco jiného. Možná, že má frustrace pramení z toho, že někde hluboko uvnitř jsem také ublížený a stydím se to dát sám sobě najevo, následkem čehož odsuzuji ty, co se nestydí. A možná mám také pravdu. Teď už to asi nevymyslím. Nyní si dopiji čaj a oholím tu svoji chabou bradku, abych vypadal alespoň trochu k světu, protože to, co ve mně onen verš vyvolal, jsem už ventiloval.