Očistec aneb Is there a TV after smrt?

                Dnes, dne dvacátého prosince jsem se s mým dobrým kamarádem Danem Weinfurterem rozhodl jít na lov vánočních dárků. O náročném a studeném odpoledni jsme se za pomoci ilegálních obchodů obtěžkali obnosem marihuany, kterou jsme se rozhodli spotřebovat u něj, jako odměnu za tak úspěšné nákupy.
                Sedíc v jeho malém, modrém pokoji nám vyvstala velmi důležitá otázka, a sice: „Is there a TV after smrt?“

                Naše zkouřené mysli se tak dostaly do rotujícího víru diskusích o posmrtném životě a při představě očistce jsme se shodli přibližně na takovém vykreslení, které Vám nyní předložím.
                Očistec je malý zakouřený bar takového toho amerického typu, ošoupaná podlaha z tmavého dřeva, po zaplivané místnosti s napůl zelenými a napůl béžovými stěnami, částečně halené cigaretovým dýmem jsou spoře rozesety vysoké stolky na stání, o jejichž kulaté zelené desky se opírají unavení a ušmudlaní lidé, kouřící a popíjející své drinky.
                Na žlutě osvětleném podiu stojí za mikrofonem znuděný moderátor ve špatně padnoucím saku, obdařující nás jakýmsi jazzovým vystoupením. Tu a tam přeruší své jamování a řekne pár slov, jako v rádiu.
                „Tyto skladby vám předáváme už poslední věčnost. Jazz je naše vášeň. Tohle je pro můj Očistec.“ Na slovo očistec všichni přítomní hosté pomalu pozvednou své sklenice a potichu přitakávají.
                Televize tu opravdu je. Je malá a zavěšená na jedné ze stěn a neustále v ní dávají fotbal. Občas přijde reklama, kde jsou upoutávky na další fotbal, prezentace nových sportovních kolekcí na fotbal a pak jedna upoutávka na Prostřeno, které ale nikdy nedávají, vždy přijde jen další fotbal.
                Člověk jen stojí u svého stolku, občas koukne na sportovní klání, zatímco mu v pozadí mysli hraje neutuchající jazzová melodie (tohle je pro můj Očistec) a donekonečna čeká na vyřízení své další objednávky. Kolem běhá zkroušená servírka, vypadající, že se věnuje ostatním, ale nikdy nikomu nic doopravdy nepřinese, jen střílí útočné pohledy. Člověk jen stojí u svého oprýskaného kulatého stolku a donekonečna pije svůj poslední doušek, jak má vyschlé rty hroznou žízní, ale chce si nechat trochu nápoje do té doby, než mu bude přinesen nápoj nový.
                A takhle by měl podle nás očistec vypadat..